Renovace přední nápravy
Autor textu: Rudolf Brejška ---- 742 ŠKODA Club
Uveřejněno: 28. 3. 2005
Kontakt: rudolf.brejska@centrum.cz
Nebudeme si nic nalhávat. České silnice co do kvality připomínají zhusta využívaný tankodrom a jízda po takové hrůze se nutně musí podepsat na našich miláčcích. Obzvláště pokud holdujete "ostřejšímu" stylu jízdy....
Jenže jak by asi poznamenal Jack Nicholson, "lepší už to nebude," tudíž se s tímto problémem musíme vypořádat sami. Jak na to?
To nejšlechetnější, co můžete pro své auto udělat, je zjistit stávající stav náprav a odpovídajícím způsobem je ošetřit a vylepšit. I když budou tato zařízení v pořádku a nebudou vykazovat žádné potíže, preventivní opatření se vám stokrát vrátí v podobě delší životnosti a větší bezpečnosti vozu. Následující úkony budou dosti složité a budou vyžadovat jisté dovednosti a odpovídající nástrojové vybavení, kterým nedisponuje každý. Zejména se jedná o sváření - zásadně aplikujte pouze sváření elektrickým obloukem v ochranné atmosféře. Při vaření plamenem se vám konstrukce může vlivem extrémního sálavého žáru zkroutit a výsledek bude k ničemu. Rovněž svářet bez ochranné atmosféry CO je rizikové, protože pevnost sváru bude víceméně provizorní a ne zcela důvěryhodná... Uvést tak důležitou část vozu do perfektního stavu je běh na dlouhou trať. Pokud na to nemáte vybavení, prostory a jakous takous manuální zručnost, ruce pryč, nebo to zvrtáte a někde se zabijete.... Než se do čehokoliv pustíte, doporučuji pročíst si celý tento postup až do konce, alespoň si uděláte jasno v tom, co vás čeká a co vlastně budete muset všechno koupit. Rozhodně není na š(Š)kodu otevřít i nějakou učenou knihu naší "Svaté trojice" (Andrt, Cedrych, Mach).
Poznámka: Mít originální škodovácké nástroje je zde výhodou, ale ne vždy podmínkou. Některé postupy se dají obejít tak, abyste si vystačili s běžným nářadím. Samozřejmě: ne vždy lze přípravky MP nahradit, obzvláště pokud jde o některé trny a narážeče. Přípravky si však můžete vyrobit i sami, výkresy najdete v mém dalším článku v této rubrice. Chce to jen soustruh a chvíli trpělivosti.
Začneme přední nápravou. Její nosnou část tvoří tvarově ne příliš složitý ocelový profil bodově svařený z jednotlivých dílů. A to je kámen úrazu. Vzhledem k vysokému namáhání vibracemi a různými momenty krutu dochází k tvorbě trhlin ve svarech. Ty v extrémním případě mohou, ale běžně spíše nemusí být pouhým okem vidět. Přichází trest za to, že jste ve školní družině nechtěli jíst polévku : vymontování přední nápravy :))). Není to dvakrát příjemná práce, ale neděje se každý den a je to ve vašem zájmu. Takže se obrňte trpělivostí a hrrr na to! Jo a všechen starý spojovací materiál si dejte někde stranou a nevyhazujte ho, budete ho ještě potřebovat při opískování. Ale to předbíhám...
Popis prací:
1) Zatáhnout ruční brzdu, zajistit zadní kola klíny a vyndat rezervu.
2) Vyheverovat přední část a vypodložit celou karoserii za přední konce prahů (podpěry by měly být z měkkého dřeva a dostatečně široké, ať se vám prahy "nezlomí" - nezapomeňte, že škodovka je "papírový čert". Neuděláte chybu, když přes ty špalky přehodíte nějaký silnější hadr).
3) Sundat přední kola.
4) Vytáhnout na každé straně dvě závlačky, za nimiž je zasunut ocelový kryt brzdy. Poté kleštěmi vytáhnout z obou brzd brzdové destičky. Jsou-li tenčí než 7mm, je jejich výměna nanejvýš akutní.
5) K následující činnosti se hodí pomocník za volantem. Usilovným šlapáním na brzdový pedál se vysunou pístky do krajní polohy, z níž je možné je potom na demontovaném třmenu vytáhnout. Kdyby některý píst nechtěl ven, je zle, v žádném případě ho ven nedostanete, když ho tlakem brzdovky nevysunete popsaným způsobem ven! Rozhýbejte ho opakovaným vysouváním tlakem brzdovky a zasouváním silným šroubovákem, dokud nepoleze jakž takž plynule.
6) Sundat brzdové hadice - chytit šestihran na hadici klíčem 17 a "desítkou" uvolnit matici - pozor, ať se vám matice "neožvejká". Opatrně také s hadicemi, nejsou nesmrtelné.... Nelekněte se - teď začne vytékat ven brzdová kapalina. Nemá cenu ji chytat do nějaké pünktlich čisté nádobky k opětovnému použití, stejně se do ní většinou dostanou zrnka prachu a vlhkost, raději pak nalijte novou.
7) Konce hadic i trubiček zabalit a zajistit, aby se tam nedostaly nečistoty.
8) Gola klíčem odmontovat brzdové třmeny: povolit šrouby M12 na držácích. Zapište si sestavu podložek mezi třmenem a držákem, která ustavuje vzájemnou polohu brzdiče a kotouče - při opětovné montáži to tam musíte poskládat zrovna tak. Stáhněte pružné kroužky, co přidržují manžety, a pístky vytáhněte ven. Pěkně si je prohlédněte, zamávejte a odložte do odpadkového koše. Trubky dejte pryč. Třmeny očistěte, a dejte stranou. Máte na vybranou: buď v nové nápravě použijete stávající třmeny, povrchově opravené, s novými pístky, manžetami a segmenty, nebo si obstaráte nové. Zde se sluší zmínit fakt, že existují i hliníkové brzdové třmeny, které mají velice nízkou hmotnost (0,85 kg!!), nekorodují a lépe se chladí. Ale o tom až někdy jindy...
9) Odstranit víčko hlavy kola - přiložte pořádně silný šroubovák nebo ocelovou tyčku průměru do jednoho centimetru mezi víčko a okraj hlavy. Za stálého otáčení hlavou se víčko při úderech kladiva vysune. Až bude venku, pečlivě z něj vytřete tuk. Jinou možností je víčko sundat sikovkami. Nebouchejte do víčka přímo kladivem - zdeformovalo by se a už byste ho nemohli použít, protože nebude dobře těsnit.
10) Vyndat závlačku z korunkové matice čepu (M14x1,5). Vytáhnout podložku s výstupkem zalezlým do drážky v čepu.
11) Silně zabrat oběma rukama za brzdový kotouč - a náboj je venku!!
12) Ložisko by mělo jít sundat rukou, popřípadě při oklepávání kladívkem. Kdyby se mu dolů nechtělo, bude potřeba stahovák. Za obě poloviny stahováku zaklesnete vnitřní nákružek zadního ložiska. Na opačném konci sevřete kruhovou destičku našroubovanou na závit čepu ložisek. Návlekem přes obě poloviny stahováku přípravek zajistíte a ložisko vytáhnete otáčením matice na závitu čepu. Je to trochu jako Rubikova kostka, ale při troše trpělivosti to zvládnete.
14) Všechny součástky odložte na nějaké logické místo, nejlépe do lednice, do krabičky od kakaa s nálepkou "sůl" :))) .
15) Demontovat vrchní uchycení předních tlumičů v kufru. Vyšroubovat držáky tlumičů na spodních ramenech a vytáhnout tlumiče spodem ven.
16) Jestli nemáte stahovák hlavice z rejdového čepu (MP 6-111), můžete jí v této fázi sundat jednodušeji. Podepřete si spodní rameno heverem a vyndejte závlačku a matici, která drží hlavici rejdového čepu. Po uvolnění začne pružina tlačit na spodní rameno a to na hlavici rejdového čepu, kterážto se z rejdového čepu stáhne. Kdyby se jí nechtělo, trochu ji umravněte kladívkem.
17) Vyndat šroub M8x30 z kloubu u převodky řízení. Co se stabilizátoru týče : uvolnit z karoserie šrouby držáku stabilizátoru M7x14. To se snadno řekne, ale hůře udělá, já vím. Kdyby šrouby držáků stabilizátoru nechtěly ven, musíte je odvrtat nebo celý šroub i s matkou (která je navařená vevnitř v kastli a může uhnít) prostě ufiknout, jiná pomoc není.
18) Uvolnit spodní úchyty nápravy - vnitřní a vnější matice M12x1,5 na koncích čepů dolních ramen.
19) Podložit nápravu a mírně ji nadzvednout, poté uvolnit na každé straně šrouby M10x25 (jsou to ty dva vedle otvoru pro tlumič).
20) Spustit nápravu o pár centimetrů a stáhnout kloub hřídele volantu z pastorku nebo šroubu převodky řízení.
21) Vyndat nápravu, poplácat se po ramenou a jít na pivo!
Pohled, který se poté naskýtá, nebývá šťastný (mám na mysli nápravu, ne vás na tom pivě :)))) - mnoho let stará zatvrdlá špína se zbytky Tlumexu, což by nebylo samo o sobě tak hrozné, ale hlavně koroze, která je nevyzpytatelná a cestičku si vždycky najde. Ani lůžka uchycení příčného zkrutného stabilizátoru často nejsou v dobrém stavu a stabilizátor tak neplní zcela svou funkci. Někdy je stabilizátor dokonce vytržený a máte ho tam de fuckto jen na ozdobu...
Jestli je na nápravě vidět lak, má cenu se s ní dále zabývat. Jestli to na první pohled vypadá shnilé jak brambory, věnujte nápravu za drobnou úplatu rómským spoluobčanům pro účel sběru.
Brzdové kotouče jsou vyrobeny ze šedé litiny a jejich neaktivní plochy jsou velmi náchylné ke korozi. Ta se postupem času rozšíří z neaktivních oblastí i do účinné plochy kotoučů. Jelikož oxidy železa, utvářející rez, jsou tvrdší než materiál tvořící třecí segmenty na brzdových třmenech, dochází k většímu obrušování brzdových destiček. Rezaté kotouče jsou tudíž velmi nepříjemnou a nebezpečnou komplikací - je nutno osadit nové, nebo staré nechat povrchově sbrousit na čistý kov. Jinak budete měnit destičky jako ponožky.
Další práce je poměrně hutná akrobacie. Z nápravy dejte pryč řízení. Vyndejte závlačku z dříku kulového kloubu a vyšroubujte korunkovou matici M10x1. Vezměte stahovák čepu řízení (výkres najdete zde) a vyšroubujte tlačný šroub tak, aby se jeho konec nacházel v rovině se závitem spodní desky stahováku. Dobře naolejujte vrchní část stahováku a nacpěte jej mezi oko páky a kulový kloub. Dřík vytlačíte z oka otáčením šroubu stahováku. Pokud stahovák nemáte, vezměte nějaké větší kladivo a z boku jím udeřte na oko řídící páky. Když budete mít štěstí, čep vyskočí. Jestli při opětovné montáži budete chtít použít nový čep a tenhle starý zahodit, udeřte na něj zezdola. Tím se uvolní, ale zničí se jeho závit. Až to budete mít, sundáte soustavu táhel. Kloub bedlivě vyčistěte a odložte (pokud tedy stojí za to). Další postup je možný dvojí, podle toho, jaké řízení máte.
"Hřebenáč" je v tomto ohledu pohodář, protože jeho rozložení a odstranění z nápravnice je snadné. Jedinou vaší starostí u tohoto řízení je stav olejové náplně a krycích manžet a zda nejsou ohnutá táhla. Jinak není na tomto bezporuchovém zařízení co řešit. Dejte pozor při opětovné montáži a při svépomocných opravách ve stylu "co dům dá": hřebenové řízení má odlišné hlavy - hlavy předních kol musí mít středicí nákružky a celek je navíc velice citlivý na jakékoliv dynamické nevyváženosti (max 15g na celém kole, 260gcm na poloměru ráfku)!!
Maticové řízení je z hlediska oprav lepší - vše zvládnete sami. Střední táhlo mezi převodkou a pomocnou pákou je vyrobeno jako jeden díl i s kulovými klouby, jsou-li opotřebené, musí se táhlo vyměnit celé. Z ostatních táhel lze vyšroubovat kulové klouby a v případě potřeby je vyměnit. Všimli jste si, že jejich šroubováním se mění sbíhavost? Střední táhlo řízení sevřete svěrákem, přítužnou matku uvolněte odehnutím plechové podložky a přípojku s šestihranem vyšroubujte. Z kloubu odstraňte starý tuk. Osovou vůli pomocné páky vymezují setinové podložky a korunková matice M10 na broušené podložce, šup s pákou dolů a očistit starý tuk v umělohmotné krytce nad čepem páky. Těleso převodky řízení je vyrobeno ze slitiny hliníku a po letech z něj může téct olej (přiznejte se, doplňujete ho pístovou stříkačkou každý rok, jak předepisuje výrobce? :))) Sundejte z převodky závlačku, uvolněte korunku M18x1,5. Páku drží samosvorný kužel a pero 6E7x6x18 a uvolnit jí je další pohroma. Oko položte na bok na nějakou kovovou podložku a bouchněte do něj velikým kladivem. Když to dobře dopadne, oko se zlehka prohne a kužel odletí. V žádném případě nebouchejte do závitu kulisy v její ose!!! Stáhněte páku, sundejte pero (podívejte se, jestli nebylo střihlé), uvolněte klíčem 17mm stavěcí šroub, odšroubujte víko (M7x22), vylijte olej a vyndejte kulisu. Vyměňte ložiska šroubu 6203 - D17/40x12: rozdělejte dvě čtvercová víčka a vylisujte šroub včetně ložisek - podložka horního ložiska bude zničena. Vyměňte těsnicí O-kroužek pod pouzdrem kulisy. Vložte kulisu nasucho - když se viklá, je zle, muselo by se vyrazit pouzdro, nalisovat nové a to pak vystružit, s kteroužto záležitostí se musíte obrátit na autoservis. Nalisujte nové ložisko a do díry ve skříni vraťte spodní víčko. Papírová těsnění dejte nová a vytěsněte je tmelem. Na šroub nasaďte novou podložku a nalisujte vrchní ložisko. Pak nacpěte tento celek současně do spodního ložiska a horní ložisko do skříňky převodky. Vyrovnávacími podložkami dorovnejte přesah ložiska s rovinou skříně. Předpětí ložisek je maximálně 0,07mm a šroub musí jít zlehka otáčet a neviklat se. Vezměte nový O-kroužek 20x16 a umístěte ho mezi horní víko skříňky a misku. Závit šroubu namažte olejem, doprostřed položte matici, čep a kulisu. Pružinu s čepem vložte do díry v kulise a zavřete horním víkem - papírové těsnění dejte nové, odmastěte jej a natřete těsnicím tmelem nebo acetonkou. Pak do převodky nalijte čtvrt litru oleje PP90 a zašroubujte kuželovou zátku překapového otvoru. Stavěcí šroub s uvolněnou přítužnou maticí zlehka dotáhněte. Na kulisu zespoda nasaďte trubku a zploštěte plechový kryt kroužku - olej nebude téct kolem těsnicího kroužku. Vložte pero, vraťtte páku a matici M18x1,5 zatáhněte momentovým klíčem na 100Nm. Zajistěte závlačkou, upněte převodku do svěráku (jemně!) a stavěcí šroub pořádně utáhněte. Pak jej pootočte o 90-120°. Aby byla vůle v řízení správná, mělo by jít otáčet pákou silou 60Nm v celém rozsahu - dolaďte to stavěcím šroubem a utáhněte přítužnou matici. Tádydádydá, a to je vše, přátelé!
Poznámka: pokud máte maticové řízení - neházejte ho přes palubu. Tento systém přenosu točivého pohybu volantu sice má svá léta, občas musíte použít značné síly, ale je citlivější. Zatímco pro celý rejd musíte u novějšího "hřebenáče" otočit volantem o 3,8 otáček, maticové řízení je strmější - pro celý rejd je nutno pouze 2,5 otáček! Když tedy chcete širší rozchod kol a namontujete kompletní emkovou nápravnici, budete mít fajnový jemný hřebenáč, který jde krásně zlehka. Kdybyste chtěli zachovat maticové řízení, ale přesto byste toužili po širším rozchodu, stačí dát delší emková ramena a delší tyče řízení... Výztuhy ramen, o nichž bude řeč za malou chvilku, jsou naměřeny výhradně na emková ramena. Majitelé hřebenového řízení si zoufat nemusí - když budete mít opravdu velké štěstí, v některých prodejnách s náhradními díly Škoda by mohli mít ještě na skladě zapomenuté sportovní hřebenové řízení, které je oproti sériovému mnohem strmější. Prý se vyrábělo i více variant s různou citlivostí. Inu: hledej, Šmudlo!
Pružinovým stahovákem stáhněte pružinu se spodním ramenem. Ze spodního ramene pak stáhněte čep s výstředníkem, dolní hlavici rejdového čepu sklepněte a celý otočný čep stáhněte dolů. Sundejte závlačku 3,2x25 a uvolněte matici čepu horního ramene. Až bude lícovat s koncem závitu, vytlačte jí stahovákem nebo vyražte ven - z té strany, co je hlava čepu, přiložte k rameni něco těžkého a tvrdého a z opačné strany čep vyražte pořádným kladivem. Určitě počítejte s tím, že závit čepu se odebéře do věčných lovišť, tudíž šup do prodejny nebo na vrakoviště pro nový. Kdyby vás pámbu trestal, že se nemodlíte, a čep by nešel ven vůbec, po obou stranách silentbloku to vezměte flexou a zbytek pak později vyrazíte na sundaném rameni.
Ve spodní hlavici rozložte spoj čepu s výstředníkem, pak oba čepy (otočný i rejdový) vyndáte z ramen. Z rejdového čepu sklepněte dolní hlavici, vytáhněte jej nahoru a odložte. Z otočného čepu sundejte páku řízení: na závit páky našroubujte za sebou několik matic a dotahujte je. Když poslední matice přečnívá závit, udeřte do ní a páka se vyrazí ven.
Horní rameno odmontujete i s jeho čepem po uvolnění dvou vodorovných a dvou svislých šroubů M8x20. Zapište si tloušťku a počet podkoviček mezi držákem a nápravnicí u vodorovného šroubu. Je to důležitá informace, protože podložky ovlivňují odklon kola. A jelikož jsou škodovky takové, jaké jsou, je počet a druh podložek u každé nápravy jiný, takže si to radši ještě jednou zkontrolujte, jestli to máte dobře napsané. Spodní rameno drží čtyři šrouby M10x25, k uvolnění spodních matic potřebujete klíč 17. Čepy rozeberete tak, že odšroubujete, rozložíte, dezintegrujete,....no prostě sundáte všechno, co sundat jde. Jsou tu však problémové zábrany proti posunutí. Jsou to pružné kroužky z kulatého drátu, které musíte nějakým způsobem vyloupnout, když stlačíte držák a rameno - drážka se schovaným kroužkem se odhalí. Na druhé straně už čep normálně posunete. Pryžová pouzdra ramen mohou být zubem času slušně nahlodána, takže pryč s nimi! Kužel montážního přípravku nasadíte do drážkového pouzdra válcovou částí. Na druhé straně přiložíte opěrné pouzdro a ve svěráku pouzdro vylisujete ven. Svěrák by měl být pořádně veliký, čelisti by měly umožnit rozevření okolo 20 cm, což není zrovna málo. Nemáte-li tak velký svěrák, bude potřeba lis.
Teď se podíváme na čepy. Začneme třeba rejdovým..... Jestli jste ho nesundali, dokud ještě byla náprava na autě (viz výše uvedený postup), určitě budete potřebovat originální narážeč, jehož výkres najdete v mém dalším článku v rubrice "O technice škodovek". Staré lůžko z čepu vyrazíte za venkovní ocelový obal oním trnem - opěrku vyrážeče sevřete ve svěráku, přiložte k ní oko čepu nebo spodní hlavice a mocným kladivem jej vyražte ven.
U otočného čepu jsou pouzdra sice většinou v dobrém stavu, i když má rejdový čep svá nejlepší léta za sebou, ale u silně zanedbaných náprav mohou být na odpis. Otočný čep opřete horním okem o svěrák, nasadíte vyrážecí trn a palicí vyrazíte horním okem všechna 3 pouzdra i s trubkou.
Po této úmorné odysee budete mít o čem vyprávět vnoučatům a jistě se stanete žádanou hvězdou mejdanů ;)))
Samostatnou nápravnici oproštěnou od všech odmontovatelných součástí, ramena a všechny použitelné kovové díly očistěte (klidně je vyperte v naftě nebo technickém benzínu a to, co nejde, osmahněte plamenem) a zkontrolujte, jestli některé díly nejsou zkroucené. Pokud ano, srovnejte je oklepáním kladivem. Oka ramen by měla být souosá. Pokud jde o mezery pro silentbloky svislého čepu, na spodním rameně má být 52 mm a na horním 50 mm (nahoře totiž není podložka). Jestli je zapotřebí roztáhnout ramena, vezměte šroub minimálně M10 (radši M14), protáhněte ho jedním okem a nasaďte matice. Jednou z nich stabilizujete šroub a druhou roztáhnete mezeru. Jestliže jste při rozborce nějaký ten závit zničili strhnutím, přiřízněte jej na větší. Často se stává, že nějaké navařené matice se utrhnou - hlavu vzhůru, normálně tam navařte nějakou jinou.
A je tu pískování! Při této proceduře bude odstraněna veškerá koroze. Malá rada: je-li někde koroze jen povrchová, písek ji očistí. U těchto prvků to asi nebude aktuální, ale obecně řečeno: pokud je jakýkoliv kovový díl shnilý moc, při pískování to půjde skrz - pozor na to! Odstranění všech těch asfaltů a gumy je nanejvýš žádoucí, protože při otryskování by se písek odrazil a nedostal by se tam, kam má. No a jelikož neposedný písek jinak vleze naprosto všude, je potřeba, abyste zakryli všechny otvory, dutiny, závity... Plochy se zakryjí tak, že přes ně dáte kousek gumy (ideální je nějaká stará duše... myslím jako z kola :))), který omotáte drátem nebo kobercovkou. Otvory se ochrání starým šroubem, který se jimi protáhne, a velkými podložkami z obou stran, to celé staženo maticí. Do nápravnice a ramen tedy vraťte staré šrouby a do ramen nasuňte staré čepy. Díry pro silentbloky krýt nemusíte. Nyní už vám tedy nic nebrání díly odnést k pískařům. Cenově byste se mohli vejít do dvou stovek, no je to individuální...
Poté CO svářečkou provařte nápravnici ve stávajících bodových svarech. Zvýšenou pozornost věnujte také úchytům, takzvaným "kozlíkům", kterými je nápravnice připevněna ke karoserii. Nyní provařte nápravnici po celém jejím obvodu, bez přerušení. Dejte pozor, ať ji nepropálíte. Pokud má vaše škodovka již hřebenové řízení, můžete jeho držáky opatřit výztuhami (pokud nehodláte jezdit jako Michael Schumacher, je to vcelku zbytečné, držáky jsou pro běžný provoz vyhovující). Zesílením lze také vylepšit objímky, kterými je řízení kotveno k nápravnici. Vyrobíte si ocelové pásky 25mm široké, které si naohýbáte na objímkách připevněných k nápravnici a upravíte jejich délku. Pak je přivaříte k objímkám po celém obvodu. Výkresy výztuh najdete v článku o výztuhách v této rubrice.
Ale zpět k opravě. Také je údajně dobré odstranit držáky dorazů spodních ramen a na jejich místo přivařit držáky dorazů zadní nápravy - jsou větší a tužší = lepčejší!
Zajímavou úpravou, která může prospět rotujícím součástím, je odlehčení nábojů kol. Jak se to dělá? Odnesete náboje k soustružníkovi a ukážete mu následující obrázek:
Ale až tak úplně jednoduché to není. Náboj musí být perfektně vyvážený! Jinak kolo bude házet, sice nepatrně, ale bude. Postupně dojde k opotřebení ložisek a souvisejících součástí. Nebojte se toho, vypadá to jako radikální zásah do pevnosti náboje, ale ten je nadimenzován poměrně velkoryse a tohle je úprava používaná při závodech. A když to v pohodě vydrží ten krutý nápor tam, proč by to nemělo být bezpečné i pro normální ježdění? Ve vlastním zájmu nechte všechny čtyři náboje dynamicky vyvážit v nějakém servisu turbodmychadel nebo jiném specializovaném strojním podniku (např. MOTORENA v Praze-Hostivaři). Až tam někdy náboje povezete, vezměte klidně s sebou i klasický motorový komplet: odlehčený setrvačník se spojkou+odlehčená řemenice+vyleštěná klikovka (viz povídání o úpravách motoru). Ať to máte zmáknuté pěkně najednou!
Ramena tvoří jednodílný otevřený "U" profil, který není bezpodmínečně nutné nijak upravovat. Pokud tedy nejsou neopravitelně zkroucená či silně napadená korozí, pak je lépe je věnovat sběrným surovinám, k ničemu jinému se totiž nehodí. Ramena můžete dodatečně vyztužit závodními výztuhami, které jsou popsány v mém dalším článku v této rubrice - vytvořit z "U-čka" uzavřený komorový profil, přírůstek hmotnosti bude absolutně minimální a ramena pak budou téměř nezničitelná. Výztuhy můžete nabodovat asi 2,5 cm dlouhými svary, raději to ale proveďte pořádně a po celé délce, obzvláště spodní ramena jsou velmi exponovaným prvkem, který může přijít i do kontaktu s nerovnostmi na vozovce. Horní ramena pak "kopance" zespodu dále tlumí, i ta je vhodné opatřit ztužením. Maximální tuhost celku by měla být ve vašem zájmu. Malá rada: výztuhy by měly být zhotoveny z plechu 2mm silného. Vystřihnout něco z tak mocného "matroše" je za trest, zapomeňte na domácí nůžky na plech, co máte v šuplíku, to chce opravdu pořádný nástroj. Výztuhy se dají najít u některých performance e-shopů na internetu, stačí trochu pogooglit. Všechno je to podle dokumentace Š130LA. Jestli si hodláte pořídít přitvrzený podvozek, vyztužení určitě bude nutné.
Ale nejen výztuhami ramen živ je člověk, zapomenout by se nemělo na kotvení tlumičů ve spodních ramenech. Jsou to dvě výztuhy pro každé rameno - vyrobte je z ocelových pásků šířky 25mm a tloušťky 2mm, naohýbejte je podle potřeby a přivařte k ramenům. Síly vyvozené tlumičem se tak budou při jízdě rozkládat do mnohem větší a pevnější plochy. Držáky jsou mimo jiné součástí sady výztuh, o níž je řeč výše... V rallysportu se prý používal ještě kryt držáku tlumiče, tzv. "kluzák". Byl navařen na dolním rameni zespodu a chránil držák před nárazy o nerovnosti tratí. Takto upravená ramena už jsou opravdu perfektní a málokterý dnešní výrobek jim může co do pevnosti a odolnosti konkurovat.
Ocel je vynikající materiál, ale co dělá, pokud ji ponecháme vystavenou větru a dešti? "Rezne, vole," odpověděl vojín v oblíbeném českém filmu :))). Je bezpodmínečně nutné opatřit čerstvě obvařenou nápravnici a "nahé" prvky antikorozní ochranou. Jakou zvolit? Máte vpodstatě tři možnosti: nátěr, práškové "pecní" barvení nebo pokovení. Co se nátěrů týče, zapomeňte na základovku + vrchní lak, zapomeňte na Hammerite a jemu podobné porézní barvy s mřížkovou makrostrukturou. Doporučuji dvojsložkový reaktivní polyvinylbutyráluretan, přečtěte si velice zajímavý článek Forresta na Škoda Techwebu, nátěr je tam otestován a výborně popsán. Dbejte na to, aby se barva v hojné míře dostala opravdu do každé skulinky a aby podklad byl odmaštěný (kýbl horké vody a do něj nalijte pár lžic jaru na nádobí). Barvení práškem (komaxit) je asi nejschůdnější alternativou s příznivým poměrem cena/výkon, poptejte se po firmách, které to nabízejí. Je to výborná věc, ale je potřeba mít kovový podklad bezvadně očištěný (nejlépe pískem). A pokovení? Varianty jsou různé - nejdostupnější je žárový zinek, chrom je na spodek asi příliš exotický a zbytečně drahý. Dejte pozor při pozdější montáži - otvory a závity by samozřejmě pokoveny být neměly. Musí se to pak odstranit, ideální je naleptání nějakou kyselinou, ale ne příliš koncentrovanou.
Kdybyste se chtěli plácnout přes kapsu, nelze než doporučit žárový zinek a na něj krycí vrstvu komaxitu. Zinek je kov elektricky vodivý a vypalovacím teplotám komaxitu (asi 180°C) odolný, takže není problém tyto dvě metody zkombinovat. Zajímavou alternativou je také galvanické zinkování (zlatý, černý nebo olivový zinko-chromát) s bezbarvým lakem na zinkované povrchy.
Brzdové třmeny se zásadně barví práškovým barvivem s konečnou tepelnou fixací (komaxit). Je to jediná trvanlivá a kvalitní úprava jejich povrchu. Můžete se sice stát štědrým sponzorem Foliatecu a jemu podobných zlodějů, kteří nabízejí skvělé a převratně superodolné žáruvzdorné barvy na brzdové třmeny, ale za pár deci si účtují nehorázné peníze. Můžete zkusit i obyčejný Antirezin/Hammerite. Je to sice porézní materiál a nevytváří sám o sobě antioxidační ochranu, ale na povrchu vypadá pěkně i po delším čase a pokud své brzdy nezahříváte příliš agresivní jízdou "brzda-plyn", měl by vydržet i vyšší teploty. V každém případě: zajistěte lepší větrání prostoru brzd (větrací průduchy v čele, popř. v tuningovém nárazníku, v nouzi přívody vzduchu hadicemi z jiných poloh, třeba od masky) a nechte barvu dobře vytvrdit - i pár dní. Jinak se při brzké jízdě začne polotuhý materiál odloupávat a ulpívat na ráfcích, kde zanechá nevzhledné barevné fleky :((( Nutno poznamenat, že takto nanesená barva však má pouze estetickou funkci! Pod nátěrem to bude reznout dál. Pokud chcete třmeny opravdu ochránit před korozí, je třeba je nechat pozinkovat, až potom nanést nějakou obyčejnou krycí barvu. Nezapomeňte, že některé barvy na zinku dost špatně drží a loupou se, raději se zeptejte u svého prodejce barev a laků. Otázkou je, zda to stojí za tu námahu v porovnání s komaxitem....
Co dál?
Co se kotoučů týče, v zájmu jejich delší životnosti doporučuje odborná literatura zatřít neaktivní plochy, do kterých nezabírají třecí segmenty brzdičů, žáruvzdorným nátěrem, například silikonovým lakem. Ten vydrží i vysoké teploty okolo 200°C. Pokud chcete svůj vůz osadit sportovními kotouči s vnitřním chlazením, nezapomeňte, že tyto mají větší tloušťku. Z toho vyplývá, že musíte odpovídajícím způsobem upravit i zbytek souvisejících částí (např. rozšiřovací nástavce brzdičů). Ale to už je specialitka, k tomu se snad podrobněji vrátíme někdy později, v povídání o brzdách.
Dalším problémem, a častým předmětem pološíleného chování některých "úpravců", jsou pružiny. Originální škodovácké pružiny jsou měkce pohodlné, leč takové nemastné, neslané. Auto se houpe jak prezidentská Volha a interakce podvozku s povrchem vozovky je v mezních situacích ne zcela přesná. V porovnání s podvozkem Škody 100 a jejích odvozených příbuzných je to krok... no nechci říct zpět, ale spíše směrem k pohodlí. S přihlédnutím k výšce podvozku a známému syndromu "motorového člunu" mnoho lidí krátí pružiny řezáním, opravdoví sebevrazi je dokonce unavovují ve svěráku (!!!). "Cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly," praví klasik. Jediné, co můžete beztrestně a bez ohrožení života udělat, je smířit se s tím, že stodvacítkový podvozek je prostě měkčí, nebo sehnat/vyrobit pružiny originální - sportovní. Zdaleka nejlevnějším řešením otázky podvozku je výměna hydraulické náplně v sériových tlumičích za olej s jinou viskozitou, výměna jejich přepouštěcích ventilů za kousky odpovídající jiné hustotě a "flexa tuning", neboli uříznutí stávajících pružin o nějaký ten závit. Budete tak mít slušný podvozek doslova za pár korun... Před STK ale pružiny vyměňte za klasiku, nebo kupte panu servisákovi lahvinku něčeho lahodného, jinak vás požene sviňským krokem.
K variantě "profi-podvozku" se sluší poznamenat tři věci - originální sportovní pružiny (drát 14mm) bývají nižší o nějaký ten závit (většinou 9 nebo 7), jsou vysoce kvalitní a se zabroušenými dosedacími plochami. Jejich nevýhodou je, že s nimi opět neprolezete legálně při STK. Druhá možnost je, že si necháte pružiny vyrobit na zakázku - sériová délka nebo zkrácení max. o závit, ale tvrdší materiál = téměř stejná světlá výška, lepší jízdní vlastnosti na dobrém povrchu a úředně v pořádku. Takové pružiny vám udělá například plzeňská firma INVEL Plus, cena za kus je údajně do 1000,- Kč. Zatřetí: Pokud namontujete tužší pružiny, musíte nutně osadit i tvrdé tlumiče! Sériové se zahřívají díky zvýšeným kmitům od nových per a velmi brzy se opotřebí. Frajerské sady tlumičů pro škodovky se dají sehnat na internetu různé, české HP-Sporting nebo Protlum, ze zahraničních třeba plyno-kapalinové SACHS Sporting, štelovací KONI, s regulovatelnou výškou, KYB, a další. Pokud se pro některou z těchto sad rozhodnete, počítejte s tím, že výdaje půjdou nemálo přes dvacet tisíc... Inu, za kvalitu se platí.
Leč když už se přeci jen na vlastní pěst rozhodnete, že si pořídíte pružiny zkrácené, abyste odnaučili škodověnku chovat se jako motorový člun, nepřehánějte to. Rozdíl výšek mezi předními a zadními pružinami by neměl být větší než 1 závit. Dva, to už je o hubu a vypadá to směšně. Přední pružiny se obvykle dělají kratší maximáně o závit a půl, zadní o půl až jeden závit. Veliké snížení, hlavně na zadní nápravě, má za následek další syndrom, tentokrát "nakopnutá kachna", kdy vám poloha kol při pohledu zezadu vytvoří tvar úhledného písmene "A" a už se to nedá na geometrii pořádně odladit. Pružiny v žádném případě nekurtujte do svěráků a "neunavujte"! Podobné prasárny (bohužel ne neobvyklé) nechte vesnickým tuzerům a sebevrahům - když taková pružina náhodou vyletí, váš mozek ze stropu už jen tak někdo neseškrábe.
Co se povrchové ochrany pružin týče, vítězí komaxit. Pokud se vám nezdá cena nebo barevné odstíny, zkuste holt štětec+nějakou kvalitnější barvu. Reaktivní dvousložka PVBU se opět jeví jako zajímavá a extrémně trvanlivá, otázkou zůstává její pružnost, ale snad to nebude zlé. S úspěchem se dá použít i jednosložkový Alkyton.
Tolik k možným úskalím při úpravě stávajícího stavu.
Teď můžete sundat nohy ze stolu a vše zase poskládat zpátky.
Co se brzdových třmenů týče, rozhodně dejte nové pístky. Nestojí moc a vy budete mít klid! Běžně se dají sehnat ocelové, někde je nabízejí vyrobené z nerezu nebo duralu. Ty by měly být trvanlivější a jejich výměna je vcelku bezproblémová, protože "nevyhnijou" jako ty klasické. Je to na vás, samozřejmě svou roli sehraje i cena... K novým pístkům patří i nové manžety na průměr 46mm (dvoupístkové) nebo 34mm (čtyřpístkové). Pístky i válce namažte brzdovou kapalinou, navlékněte nové těsnicí kroužky a zasuňte pístky do válců. Do drážek pístů zasuňte vnější ochranné manžety a větší průměr na osazení válce. Aby se nesmekly, zajistěte je pružným plochým kroužkem. Brzdové trubky na třmeny také přidělejte, buď původní, nebo nové. Brzdové destičky... Mňo, co k nim říct? Ty běžně dostupné jsou docela solidní kvality, pro fajnšmekry jsou tu pochopitelně závodní segmenty FERODO Racing - do běžného provozu ale naprosto nevhodné, jedině pro závodní použití.
Teď se vrátíme k čepům. Až budete kupovat všechny součástky, mějte se na pozoru před různými neoriginálními díly. Například u spojovacích čepů ramen a svislého čepu: neorigoš součástky někdy mají v silentbloku vůle, především u výstředníku spodního ramene. Horní čep má ještě v originální verzi větší hlavu... Než tedy koupíte neoriginální díly, radši si zkuste, jak v silentbloku budou sedět, ať se pak nerozčilujete.
Další svízel nám přichystali sami soudruzi z AZNP - "užovkáři" pozor : hlavice otočného čepu byla do přelomu sedmdesátých a osmdesátých let odlišná. Její odlitek je jiný, ale hlavně rozdílné je i celé spodní rameno - otvory na výstředník mají jiný rozměr. Co tím pro vás vyplývá? Pokud máte přichystané "emkové" rameno (pokud jste jej vyztužovali výztuhami s rozměry uvedenými na těchto stránkách, tak ho máte), musíte si pořídit čep novější konstrukce. Ten je celkově lepší, protože narozdíl od předešlého provedení je bezúdržbový. Jestli si ponecháte užovkové provedení, smůla, potřebujete nejen čep staré konstrukce, ale navíc musíte hlavici pravidelně promazávat! Když se na to vykašlete, čep se může zadřít, prasknout a je tu velmi nepříjemný problém. Jak je to se starším provedením? Namísto silentbloku a výstředníku se do hlavice zalisuje teflonová vložka, která vypadá podobně jako ta na svislém čepu. Do této vložky přijde váleček s excentricky umístěnou dírou s drážkováním, do něhož zapadá šroub.
Maznice pro přimazávání svislého čepu existují asi ve třech verzích (já teda viděl jen dvě, ale prý jsou opravdu tři - viz Džonův postup renovace na www.skoda110r.cz). Vzájemně jsou sice záměnné, ale pak není důvod nekoupit ten nejnovější typ - ve škodováckém servisu na něj určitě budou mít tlakovou maznici - viz obrázek. Poptejte se ve svém obchodě.
Takže čepy. Máte je připraveny před sebou nové, nebo původní očištěné, pozinkované či jinak povrchově upravené. Je třeba do nich upevnit nová pouzdra. U rejdového čepu je to celkem jednoduché. Pružné lůžko decentně namažte mýdlovou vodou a naražte ho do čepu příslušným trnem - a je hotovo.
U otočného čepu je to složitější. Zkontrolujte, jestli je otvor pro pouzdra bez otřepů, pokud ne, očistěte ho pilníkem. Obraťte ho horním okem vzhůru a shora naražte trnem 70mm dlouhou krycí trubku. Následuje horní pouzdro, dlouhé 25mm - jeho horní hrana by se měla nacházet těsně pod vrchní plochou oka - ne lícovat. Až to budete mít, čep obraťte a naražte do dolního oka dvě pouzdra - první nadoraz ke krycí trubce, druhé 3mm pod okraj oka. Do mezery pod spodní oko vložte gumový O-kroužek 22x18 a mezery kolem dosedacích ploch krycí trubky k okům vytěsněte silikonovým tmelem, nezapomeňte utěsnit závit pro maznici. A dejte si na všem záležet, jinak do dutiny v čepu bude zatékat a bude zle! Těsnost vyzkoušíte tak, že jednu stranu rozpěrací trubky ucpete rukou a do druhého konce silně fouknete.
Protože předpokládám, že speciální výstružník pouzder vlastní málokdo, dejte pouzdra vystružit do škodováckého servisu na průměr 18mm (+0,018/-0,000mm). Kontrola: pořádně namazaný rejdový čep zkuste prostrčit pouzdry. Když za působení větší síly vnikne dovnitř, průměry pouzder jsou "tak akorát". Kdyby šel moc volně, je průšvih. Důvody jsou dva: buď je rejdový čep mimo toleranci (18mm; -0,006/-0,017mm), nebo šup pro nová pouzdra a odpovědného servisáka vytahat za ucho :( Než se všechno smontuje, do pouzder vetřete příslušný tuk a po konečné montáži čep namažte tlakovou maznicí.
Ještě vás to nezmohlo? Doufám, že ne - už jste skoro před cílem!
Na nápravnici vrátíme ramena. V mýdlové vodě namočte nové gumové vložky a svěrákem je nalisujte do ok horního ramene větším průměrem 34mm. Na válcovou plochu kužele přípravku nasaďte rýhovanou trubku. Kužel zasuňte do gumové vložky, na druhou stranu oka přiložte opěrné pouzdro (osazení patří k oku). Opěrku montážního přípravku nasaďte za trubku osazenou na kuželu a čelistmi svěráku zalisujte rýhovanou trubku do vložky. Obě strany vložky musí vyčuhovat na obou stranách šířku ramene o stejný kus a trubka musí být orientována spárou nahoru! Do jednoho oka nasaďte čep a na něj postupně misku (vydutím k pryžovému pouzdru), pravý i levý držák ramene (drážkami pro jistící kroužek ke středu a ploškami s otvory od ramene) a druhou misku. Mezi držáky dejte drátěné pojistné kroužky. Čep prostrčte druhým pouzdrem tím způsobem, aby vykukoval méně. Držáky přikloňte k okům ramen - do drážky na jedné straně čepu dejte pojistný kroužek a celý čepem posuňte tak, aby kroužek do vybrání v držáku zapadl. Ve svěráku sevřete druhý držák včetně oka, čep doražte a nasaďte druhý pojistný kroužek. Jakmile svěrák povolíte, kroužek skočí do držáku. S druhým ramenem proveďte totéž a obě je už můžete přidělat na nápravnici. Nezapomeňte tam vložit podkovovité podložky, jejichž počet a tloušťku máte někde poznamenané. Nejdřív utáhněte vodorovné šrouby, svislé až pak. Z vnějšku čepu navlékněte misky a lehce, bez dotahování, našroubujte matice.
Se spodními rameny je to podobné, už máte cvik ;). Do ok dejte z vnitřní strany gumové vložky a jedním okem prostrčte čep. Na něj nasuňte misku, oba držáky (vykrojením pro jistící kroužky směrem od ok) a druhou misku. Kroužky nasadíte výše popsaným způsobem, je to úplně stejné. Ramena přišroubujte k nápravnici. Ne abyste to spletli - držák stabilizátoru patří dopředu. Opět mějte po ruce mýdlovou vodu: na čep nasaďte rýhované trubky, vnější gumové pouzdro (namočené), misky a maticemi natlačíte vložky a trubky dovnitř, bez dalšího dotahování. Stahovákem stáhněte pružinu se spodním ramenem - nezapomeňte, že z vrchu na pružinu patří ještě gumová podložka.
Do otočného čepu vraťte páku řízení. Pozor: pro pravou i levou stranu jsou páky jiné a nejsou záměnné. Páka je uložena kuželovitou plochou do odpovídajícího otvoru v čepu. Vzájemné vymezení jejich polohy je velice důležité, protože ovlivňuje geometrii celého řízení. Polohu určuje pero vložené v drážce, spoj ploch je řešen maticí M12x1,5 a závlačkou 3,2x22.
Namontujeme čepy. Na rejdový čep osaďte dvě umělohmotné podložky a protiprachovou manžetu. Čep dobře namažte tukem a prostrčte jej otočným čepem. Okraj manžety přehrňte do drážky otočného čepu, zezdola dáte další plastovou podložku a spodní hlavici. Kontrola: delší strana oka rejdového čepu směřuje vpřed po směru jízdy a dolní hlavice míří okem s pružným lůžkem k ose auta. Na rejdový čep se našroubuje matice, hlavice se zasune do spodního ramene. Zezadu se nasune čep i s výstředníkem, jeho matice se zatím taky neutahuje. Celý otočný čep nyní sklopte - hlavice rejdového čepu se zasune do horního ramene. Čep dobře promažte grafitovým tukem, nasaďte na jeho závit vodicí kužel (je to jeden z montážních přípravků) a upevněte jím hlavici v horním rameni. Kdo kužel nemá, zvládne to i bez něj, jen to bude možná o chvíli déle trvat. Matici horního čepu dotáhněte a dejte tam závlačku. Můžete už uvolnit pružinu. Na druhé straně stahovákem stáhněte pružinu na dolním rameni a stejným způsobem čepy osaďte i tam.
Teď se to všechno dotáhne - stáhněte pružiny tak, abyste mezi horní rameno a nápravnici mohli vložit ocelovou tyč o průměru 18mm a délce asi 220mm. Tím dojde k vytvoření stavu takzvaného "kontrolního zatížení". Matice čepů ramen se utáhnou momentovým klíčem na následující hodnoty:
- Matice upevnění spodního čepu ramena v karoserii (M12x1,5) - 65 až 70Nm
- Matice čepu spodního ramena vnitřní, u gumového pouzdra (M12x1,5) - 45 až 60Nm
- Matice čepu spodního ramena vnější zajišťovací (M12x1,5) - 70 až 90Nm
- Matice čepu horního ramena, spoj s rejdovým čepem (M12x1,5) - 70Nm + dotažení tak, aby bylo možno nasunout závlačku
- Matice čepu horního ramena, spoj s rejdovou hlavicí (M12x1,5) - 70Nm + dotažení tak, aby bylo možno nasunout závlačku
- Matice šroubu držáku spodního ramena (M10) - 40 až 50Nm
Horní část s drážkou u gumového kužele dorazu namažte lehce olejem a šroubovitým pohybem nacpěte do držáku v horním rameni.
Na nápravnici osadíme řízení. "Hřebenáč" jednoduše, objímkami, klouby do pák čepů zasunete způsobem, který je o pár řádků níž, je to shodné s maticovým řízením. Maticové řízení není o nic horší. Kloub, který je od konce táhla dál, patří do páky převodky. Kloub naplňte novým tukem. Po jeho smontování přípojku utahujte tím způsobem, aby při tlaku do 30N udrželo předpětí boční táhlo v poloze souosé se středním táhlem. Následuje zapojení řízení: pryžová manžeta kulového kloubu musí být nová a neporušená, kloub dejte zpět do páky řízení na otočném čepu. Matici dotahujte momentovým klíčem na předepsaných 40Nm a pokračujte až k nejbližšímu otvoru pro závlačku, kterou rovněž osaďte.
Když už je řeč o řízení, nelze se nezmínit o stabilizátoru. Možná se to nezdá, ale je to jedna z nejdůležitějších částí podvozku. Samotný stabilizátor jako takový je neopravitelná, ale naštěstí bezporuchová záležitost, pokud není pokroucený, můžete ho bez obav použít. Dejte pozor na jeden konstrukční požadavek: stabilizátory u aut vyrobených do konce prvního pololetí 1979 mají průměr 14mm, všechny pozdější mají stabilizátor průměru 16mm, protože v tomto roce se měnily číselné hodnoty charakteristických vlastností tlumičů a pružin. Se změnou průměru souvisí jiný rozměr pryžových uložení v objímkách - dejte proto pozor, až budete příslušné díly shánět.
Pokud byste chtěli přispět větší stabilitě vozu v zatáčkách a snížit příčné výkyvy, nelze než doporučit koupi sportovního stabilizátoru a jemu uzpůsobených pryžových lůžek (mohou být i z tvrdší pryže) - průměr 18-22mm (18mm pro rally a běžný provoz, 20-22 pro okruhy a závody do vrchu - nevhodné na běžnou silnici). Existuje sice vcelku jednoduchý výrobní výkres stabilizátorů, ale specializované firmy je prodávají za pár stovek i s povrchovou úpravou. Nutno podotknout, že sériový stabilizátor je pro běžnou i sportovní jízdu dostačující - pokud zajistíte jeho pevné a kvalitní uložení.
Ukotvení stabilizátoru do karoserie je u škodovek tradiční bolístkou. Prostá výměna zpuchřelých pryžových vložek obvykle nestačí, neboť je problém s kovovou objímkou - její upevnění přes zevnitř zavařené matice často uhnije a je po legraci. Díry, nad nimiž by měly být matky, provrtejte a obstarejte si šrouby délky 25mm. Samotné šrouby by však situaci zcela nevyřešily, protože by se zdeformoval plech pod nimi. Musíte tedy ještě pod ně dát plechové obdélníkové podložky o rozměrech 10x8cm a tloušťce asi 3mm. Vše potom musíte opatřit ochranou (Tlumex). Po této úpravě se vám bude trochu hůře manipulovat s rezervním kolem. Jiná možnost opravy se neobejde bez svářečky a karboflexu, prostě se inkriminované místo vyřízne a zhotoví se a navaří úchyt nový. Ale pokud se to neudělá opravdu profesionálně a s ochrannou atmosférou, určitě po čase sváry popraskají a stabilizátor se zase vytrhne. Volba je na vás... Díky za tip Chipmenovi!!!
Co teď? Dáme hlavy dohromady! :) Proveďte vizuální kontrolu obou ložisek. Pokud už mají odslouženo, obstarejte nové. Vnější ložisko 3030, průměr 52/50x16,25mm, seženete ve specializovaných obchodech s ložisky, vnitřní ložisko je upraveným ložiskem 30206, seženete ho pouze ve škodováckých náhradních dílech jako ložisko PLC 64-4 (originál 30206 by nešel použít, ve škodovce má větší rádius dolního nákružku). Ložiska se naplní tukem. Vnější nákružky se narazí do hlavy kola trny průměrem o 1mm menším, než je vnější průměr ložisek. Spodní část kuželíkového ložiska vložíte do nákružku vnitřního ložiska. Připravte si nádobku s olejem a ponořte do ní plechový kroužek s plstěnou vložkou. Až plsť nasákne olej, kroužek naražte na příslušné místo. Celou hlavu s brzdovým kotoučem nasaďte na čep. Přidejte spodní nákružek vnějšího ložiska a podložky s výčnělkem nasunete otáčením a dotažením matice M14x1,5 momentovým klíčem na 15Nm. Teď vezměte paličku na maso (nedělám si srandu!) a dřevěnou stranou hlavu oklepejte, ať si ložiska dobře sednou. Matici povolte o půl závitu a ze zadní strany paličkou oklepejte čep - uvolní se předpětí ložisek. Matici dotáhněte opět momentovým klíčem, tentokrát ale pouze na 5Nm! Až bude u závlačkového otvoru, zkuste hlavou otáčet: musí jít lehce a nesmí tam být cítit žádná vůle. Je-li vše v pořádku, zajistěte matici závlačkou, naplňte víčko náboje tukem a naražte jej pomocí narážeče (bez něj to nepůjde, víčko se rádo deformuje a pak bude do hlavy pronikat vlhkost a bordel).
Teď už zbývá jen zkompletovat brzdy - namontovat držáky, třmeny (nezapomeňte vymezit jejich polohu na střed sadou podložek). Do lůžek na spodních ramenech uložte stabilizátor.
Vezměte fotoaparát a hotovou nápravu si pěkně zdokumentujte, pro příští generace a na Fejsbůůk. :) Změřte a urovnejte odklony kol, abyste pak mohli poklidně dojet do servisu na důkladnou geometrii. Kompletní nápravu s vloženými tyčemi pro simulaci kontrolního zatížení položte na vhodné místo tím způsobem, aby se podkladu dotýkala na ploškách, kterými je upevněna v konzolách karoserie. Na plošky položte kovové pravítko a na něj vodováhu. Vhodným vypodložením nápravu urovnejte do vodorovné polohy. Ryska na hlavě čepu by měla být svislá a výstředník ve střední poloze. K hlavě kola přiložte ocelové pravítko a na něj vodováhu. Odklony se upravují dvěma způsoby. Po stažení pružiny se buď se přidávají podkovové podložky mezi nápravnici a držák čepu horního ramene (1 a 3mm - 1mm podložka změní odklon o 17 úhlových minut, třímilimetrová o 52 úhlových minut (kupodivu ne 51!)) nebo se upravuje odklon otáčením čepu na vnějším konci dolního ramene. Abyste čepem mohli otočit, musíte vyndat závlačku 3,2x25 z korunkové matice M12x1,5 a matici povolit. Odklon se bude měnit otáčením čepu, avšak maximálně o +/- 18 úhlových minut. Pokud to nestačí, budete muset přidat podkovičky pod držák čepu honího ramene. Po každé korekci uvolněte pružinu a změřte stav. Není-li odklon v pořádku, stáhněte pružinu a postup opakujte.
Zbývá vyřešit sbíhavost. Ta se mění otáčením tyčí řízení (pomocí hasákových kleští), otočení o jeden závit znamená změnu odklonu o 15 úhlových minut. Vždy otáčejte oběma tyčemi o stejný kus, jinak dojde k nepříznivému ovlivnění úhlů rejdu. K měření sbíhavosti je třeba speciální pomocná konstrukce, kterou asi zrovna po ruce mít nebudete, proto to urovnejte tak nějak od oka a ihned po namontování nápravy do vozu jeďte do nejbližšího servisu na geometrii. Vyndejte kontrolní tyče a uvolněte pružiny. Hotová náprava může vypadat třeba takhle (na snímku náprava z repliky Š130LR):
Nápravu umístěte pod auto a zvedněte ji heverem do takové výšky, abyste mohli nasadit kloub hřídele volantu do řízení a přitom vkládat čepy spodních ramen do držáků (podložky u všech 4 spojů musí být po stranách držáků. Stabilizujte závity všech čtyř šroubů horního upevnění a opět přizvedněte nápravu. Při tom dotahujte matice na moment 40 až 45Nm. Až poté dotáhněte momentem 65 až 70Nm matice na čepech spodních ramen (tlustší podložky patří z vnějšku, držáky se nesmí kroutit a náprava nesmí být našikmo).
Další práce jsou analogií vymontování, akorát v opačném pořadí - upevnit stabilizátor, spodem vtáhnout tlumiče a shora je upevnit, zapojit brzdy a všechno poskládat tak, jak to bylo. Pokud vám zbyly na stole nějaké šrouby či matky, je tu problém a vy přemýšlejte, kde se stala chyba :). Až bude po všem, nalijte brzdovou kapalinu.
Je na čase odvzdušnit brzdy. Dvoupístkové jednoduše: několikerým usilovným šlapáním na brzdový pedál, až k podlaze. Až vás to přestane bavit, zatlačte čep brzdového systému na pedálové konzole (to proto, že se při odvzdušňování odjistil spínač kontrolky). Čtyřpístkové brzdy se odvzdušňují zásadně všechny čtyři. Zapojení brzd je následovné: horní vývod z brzdového válce vede k horním pístkům předních brzd, dolní vývod k dolním pístkům a k zadním brzdám. Třmeny mají na sobě tři odvzdušňovací ventily, při odvzdušnění brzd postupujte v tomto pořadí: pravá zadní, levá zadní, poté postupně obě přední (pořadí není určeno) - šroubem blíže k ose vozidla a až potom šroubením na vnější straně třmenu. Dobré odvzdušnění brzd je bezpodmínečně nutné a určitě se to musí udělat důkladně!
Co teď? Nasaďte kola, zavolejte kamarády, známé, rodinu a kmotřičky a slavte. Jedna z nejvýznamnějších a nejnáročnějších prací na voze je úspěšně za vámi. Zajeďte si ještě do nejbližšího servisu na pečlivou geometrii a už si můžete užívat jízdy s novou nápravou. No řekněte sami, že to stálo za to? :)
Doporučená literatura:
- Jiří R. Mach: Opravy automobilů Škoda 105/120/130 (Grada, 1997)
- Bořivoj Plšek: Škoda 105/120/130 Sportovní úpravy (Computer Press, 2002)